Co znamená být konzervativní klient?
Často se ve své praxi setkávám s lidmi, kteří o sobě říkají, že jsou poměrně konzervativní klienti. Mnohdy to vede k úvaze, co vlastně znamená být konzervativní? Snažil jsem se najít rozumnou definici, dokonce jsem si vzal do ruky velmi moudrou knihu, která se jmenuje Ďáblův slovník ekonomie a financí, kde Pavel Kohout velmi trefně popisuje některé zaužívané termíny v jejich přirozené nahotě s takovým správným pragmatickým cynismem. Ani u něj sem však nenašel pojem a vysvětlení, co znamená být konzervativní. Je tu jen definice konzervatismu, což je politický směr lidí, kteří se snaží zbrojit proti změnám, protože mají rádi, když se zachovává status quo. No a je tedy potřeba si uvědomit, co znamená pojem být konzervativní. Na první pohled, když o sobě někdo řekne, že je konzervativní, tak vlastně říká, že nemá rád změny. Má rád svou jistotu. Jen to, co zná, má zaužívané a co je pro něj přirozené. A je otázka, jestli je to dobře.
Z mého pohledu finančního správce vnímám definici ještě trošku jinak. Můj pohled na věc je, že každý z nás je takzvaně averzní k riziku. To je odborný termín, který znamená, že nechceme podstupovat nadměrné riziko, pokud nevíme, co z toho bude. Vezměte si, že každý z nás se snaží dosahovat svých cílů, a pokud možno u toho neriskovat. Pokud nemusím podstoupit riziko, tak to přece nebudu zbytečně dělat. To znamená být averzní k riziku. V tomto směru tvrdím, že každý z nás je konzervativní klient zejména ve svém dlouhodobém horizontu. Každý z nás chce dosáhnout prožití svého života podle svých představ, a přitom nést minimální rizika. Po tuto část maximálně souhlasím s tím, že každý z nás je averzní k riziku a tím pádem je každý z nás konzervativní klient. Jde jen o to, v jakém časovém horizontu.
Protože: v okamžiku, kdy si řeknete, že jsem konzervativní klient tady a teď a nechci riskovat ztrátu, tak to možná znamená, že krátkodobě minimalizuji rizika, což ale může vést k tomu, že je maximalizuji dlouhodobě. Představte si, že všechny svoje peníze, protože jste konzervativní, budete mít uloženy pod polštářem nebo na běžném účtu, kde víte, že neriskujete žádnou viditelnou ztrátu. V tomto případě je viditelná ztráta synonymem k nominální ztrátě. Na druhou stranu po dvaceti letech používání této strategie zjistíte, že vaše peníze nemají skoro žádnou hodnotu, protože klesla jejich reálná kupní síla díky inflaci. Proto mám pocit, že když o sobě někdo řekne, že je konzervativní, tak do jisté míry nechápe, co být konzervativní skutečně znamená. Když klient o sobě řekne, že je konzervativní, tak tím vlastně většinou myslí, že nesnese a nechce vykázat žádnou ztrátu. Já tvrdím, že když je člověk správně konzervativní, tak nemá rád dlouhodobou ztrátu. Běžný člověk, když řekne, že je konzervativní, tak to znamená, že nesnese krátkodobé kolísání a nesnese krátkodobou ztrátu. Dlouhodobou ztrátu nevidí, proto ji neřeší. Naopak, když je konzervativní v tom správném slova smyslu, je ochoten akceptovat i krátkodobé kolísání, krátkodobé riziko, protože ví, že dlouhodobě jde správným směrem. Bližší představení myšlenky najdete ve videích s mnichy zde.
Poslední faktor, který vstupuje do toho, co znamená být konzervativní, je ten, o kterém jsme už na začátku mluvili. Říká se mu psychologický faktor změny. Konzervativní lidé nemají rádi změny, resp. nemají rádi úplné novinky. Co není otestované a ozkoušené si dobrovolně nevyberou. Znáte zákon šíření inovací? Teď je pro něj ideální místo.
V ekonomii jde o běžně používanou terminologii. Když přijde nová technologie, první, kdo po ní jde, jsou takzvaní inovátoři. Je jich zhruba 2,5 % v celé populaci, a to jsou ti lidi, kteří, když vyjde nový iPhone, jsou ochotní jít před iStore dva dny dopředu, spát tam ve spacáku, hlavně, aby novinku měli jako první. Tito lidé rozhodně nejsou konzervativní. Jsou dynamičtí, agresivnější investoři, protože jsou ochotni akceptovat poměrně velké riziko toho, že se krok nepovede. Potom jsou takzvaní raní osvojitelé, kteří tvoří za inovátory dalších 12,5 % populace. Dohromady tedy 15 %. Když už novinku někdo otestuje, jsou ochotní si ji koupit také. A teprve po těchto 15 % populace přichází na řadu zlom, který znamená, že se technologie stane masovou. Stane se novou normou, novým standardem. Až tady teprve začínají novou technologii využívat lidé, kteří o sobě tvrdí, že jsou konzervativní. A úplně stejně je to ve správě majetku a investic.
Dneska, když řeknete, že kupujete akcie, investujete do podílových fondů a budujete své finanční portfolio, tak si spousta lidí z vašeho okolí zaklepe na čelo, protože jste prostě divní. A reálně je možné, že pokud to dnes děláte, tak se řadíte do těch inovátorů nebo raných osvojitelů a možná vlastně nejste z našeho českého pohledu konzervativní klienti. Naopak, kdybyste se podívali na západ od nás, tam je naprosto normální v raném věku nakupovat akcie, investovat a odkládat si na budoucnost. Protože pro ně být konzervativní znamená, minimalizovat svá rizika v horizontu svého stáří. A to je ten obrovský rozdíl.
Na jakém časovém horizontu vy minimalizujete svá rizika? Na jakém časovém horizontu vůbec o svých rizicích uvažujete?
Pokud hledáte odpovědi na tyto otázky, obraťte se na naši kancelář.
