Minule jsme se bavili o tom, jak rizika řešit formou prevence. Dnes se pobavíme o tom, jak se dají řešit, když nastanou.
Máme v zásadě tři základní možnosti:
- Vyřešíme situaci sami pomocí rezerv, vlastnímu schopnostmi, úpravou životního stylu, kapitálem.
- Přeneseme riziko na někoho dalšího. Rodina, stát, církev. Například úřad práce je vlastně přenos rizika při ztrátě zaměstnání. Nebo třeba starobní důchod. Člověk, který jej pobírá, je příliš starý na to, aby se o sebe staral a tudíž se o něj nějakým způsobem stará stát.
- Zaplatit někomu, že za vás riziko převezme. Neboli mít pojištění.
Rozdíl:
- Nejlevnější je řešení rizik z vlastních rezerv nebo kapitálu. Máte je vždy k dispozici, jsou anonymní, a pokud riziko nenastane, máte možná i zhodnocenou rezervu a tím pádem volné finanční prostředky na stáří.
- Při přenosu rizika na někoho dalšího neseme další riziko, že ta třetí strana o tom neví a nejste schopni ovlivnit podmínky a velikost pomoci, kterou dostanete. Pokud víme, že přijdou povodně, nemůžeme předpokládat, že nám všichni pomohou.
- Funguje tak, že platíte pojistné, pak se něco stane, vy část peněz dostanete, což pokryje nutnou dobu pro znovuobnovení rovnováhy a platíte dál. Pokud se nic dalšího nestane, tak jste peníze takříkajíc spláchli do kanálu, protože zpět je nedostanete. Je to jednoznačně nejdražší varianta z dlouhodobého hlediska. Každá pojišťovna je totiž založena za účelem zisku. A tím pádem má každá pojišťovna dobře spočítáno, že přijde do kasičky víc na pojistném od klientů, než vyplatí na pojistných plněních.
Neříkám, že pojištění je špatné. Je potřeba však vědět, jak s ním pracovat. Pokud riziko nedokážu vyřešit prevencí a řeším ho represí, měl bych uvažovat, jaký je finanční dopad daného rizika? Kterou z variant pro mne bude nejlepší použít? U pojištění bývá riziko obvykle velké.
Vyřešit riziko na úrovni prevence vyžaduje občas investici, snahu, úsilí předtím, než riziko nastane. Často to znamená výdaj, jednorázový náklad a potom už časti neplatíte nic. Krátkodobě je tedy prevence dražší, protože se stane, že riziko nenastane a proto máme pocit, že jsme peníze vyhodili z okna. Musíme si tedy uvědomovat, že rizika, na která se preventivně připravujeme, nejsou jen naše výmysly, ale skutečné situace, které mohou do našeho života přijít. Dlouhodobě se nám mohou tyto jednorázové nebo krátkodobé investice velmi dobře vrátit.
Správný finanční poradce a Vy byste měli společně uvažovat o tom, která rizika je skutečně potřeba pojišťovat a která se dají řešit rezervou. A naopak, na která rizika už rezerva nestačí.
Jak řešíte Vy svá rizika?