Zažili jste někdy situaci, že se vám vydělané peníze rozkutálely do světa a vy jste pořádně nevěděli za co? Já jsem to v životě zažil již mnohokrát. A pokaždé jsem si díky tomu uvědomil, že ke svým penězům nepřistupuji objektivně, ale spíše na základě pocitů a domněnek, což není správné. Proto chci dnes ukázat jednoduchou cestu k finanční stabilitě každého z nás. Tou cestou je práce s finanční bilancí.
Možná se shodneme na tom, že ve financích bychom se měli rozhodovat racionálně a rozumně. Bohužel to ve většině případů není pravda. Naše emoce nás ve financích velmi ovlivňují, což skvěle popisuje kniha „Proč chytří lidé dělají hloupé chyby, když jde o peníze“ od Thomase Giloviche a Heryho Belskiho. Nemusíte si ji hned kupovat, protože tématy z ní se budu na svém blogu zabývat a ukážu vám praktické návody, jak své emoce zkrotit a využít ve svůj prospěch. Pro tuto chvíli si vystačím s tím, že racionální nejsme a náš mozek není zejména v oblasti financí objektivní. Tato neobjektivita je pak hlavním zdrojem chyb, které děláme.
Finanční bilance, cash-flow nebo rozpočet jsou složité názvy pro seznam příjmů a výdajů, se kterým dále pracujeme. Samozřejmě se bude lišit svým rozsahem i podrobností rozpočet na měsíc nebo na rok, stejně jako rozpočet běžné rodiny a velké nadnárodní firmy. Něco ovšem mají tyto rozpočty společné. Společným jmenovatelem je to, že rozpočet je plán činnosti vyjádřený v penězích. Odráží tedy to, za co chceme utrácet a kde na to chceme vzít. Zároveň vidíme, jestli jsme v plusu nebo mínusu, což nám dává informaci o tom, jak se bude vyvíjet naše finanční situace do budoucna.
Výdaje
Výdajová stránka rozpočtu se dělí do tří základních oblastí. První jsou nezbytné výdaje nebo také nezbytný spotřební koš. To jsou výdaje, které máme bez ohledu na svůj příjem a spotřebováváme je vždy. Příkladem může být třeba nájem nebo inkaso. Druhou oblastí jsou ty věci, které si běžně kupujeme, ale pokud by přišla nějaká nepříjemná událost, můžeme je omezit. Jsou to naše běžné výdaje neboli normální spotřební koš. Tyto výdaje nejlépe odráží náš životní styl a téměř automaticky rostou s růstem našeho příjmu. Důvodem je právě naše emocionální stránka. Poslední složkou výdajů je luxusní spotřební koš, který ukazuje, za co bychom chtěli utrácet, ale není to v našich možnostech. Příkladem může být luxusní dovolená, kterou si nemůžeme dovolit každý rok, ale jednou za 5 let na ni chceme jet.
Jakým způsobem přistoupíme k luxusním výdajům je velmi podstatné pro finanční stabilitu rodiny do budoucna. Naše emocionální podstata nás totiž žene k tomu, abychom si luxusu užívali hned a nečekali na něj na pozdější dobu. To může v extrémních případech vést až k tomu, že si něco po čem toužíme, pořídíme pomocí spotřebitelského úvěru, i když by bylo lepší si na luxus počkat a naspořit.
To samé platí i o přípravě na události, které nás čekají až daleko v budoucnosti a nás ovládne pocit „času dost“ nebo „toho se nedožiju“. Ať už se jedná o okamžik, kdy naše děti opouští svoje rodné hnízdo a potřebují naši pomoc, nebo naše vlastní stáří, které je i podle Lva Nikolajeviče Tolstého nejméně očekávanou věcí v našem životě. Přesto se o našem vnímání času a jeho vlivu na naše ekonomické chování rozepíšu až někdy příště.
Důležité je uvědomit si, že některé výdaje jsou pravidelné (inkaso, nájem, běžné nákupy,…) a některé mají spíše jednorázovou formu (Vánoce, dovolená,…) a je potřeba s nimi počítat. Pravidelné výdaje máme poměrně běžně na zřeteli, jednorázové bohužel mnohdy podceňujeme, a když přijdou, tak jsme z nich překvapeni a někdy na ně dokonce nejsme připraveni.
Tyto výdaje je nutné začít sledovat. A čím podrobněji, tím lépe. V dnešní době, kdy je běžné vlastnit smartphone, již existuje spousta aplikací, které nám mohou se sledováním a zapisováním výdajů pomoci.
Sledování výdajů totiž vede k několika věcem:
- Víme, za co utrácíme. Spousta lidí si neuvědomuje, kolik je co stojí. Zkuste se někdy kuřáka zeptat, kolik prokouří. Jím uvedená cifra bude ve většině případů nižší než skutečnost. Bohužel.
- Jsme schopni výdaje lépe plánovat. Pokud vím, že na Vánoce většinou utratím kolem 12 000 Kč, tak je lepší každý měsíc odložit stranou 1 000 Kč a ty pak utratit, než před Vánocemi řešit, kde vezmu 12 000 Kč naráz.
- Podvědomě začneme přemýšlet o tom, jestli jsou naše výdaje nezbytné, normální nebo luxusní a můžeme tak ovlivnit svoje vnímání peněz.
- Sledování výdajů vede většinou k jejich snížení, protože o každém výdaji lépe podvědomě přemýšlíme a zároveň k možnosti odkládat peníze stranou do rezerv.
Příjmy
Další složkou naší bilance, jsou příjmy. Opět je vhodné sledovat nejen celkovou výši příjmů, ale i jejich pravidelnost. Jinak musí s rozpočtem pracovat rodina, která má stabilní měsíční příjmy, a jinak člověk, kterému příjmy kolísají kvůli sezóně, zakázkám, nebo výši odměn.
Z porovnání výše příjmů a výdajů potom vyplyne, jestli jsme dlouhodobě „na svém“ a příjmy jsou stejně velké jako výdaje, nebo nám peníze přibývají či ubývají. Pokud nám peníze přibývají, tak můžeme začít přemýšlet, co s nimi uděláme a kdy je v budoucnu budeme potřebovat. Pokud nám peníze ubývají, tak bychom měli přemýšlet, jestli se jedná o krátkodobý stav, který brzy skončí a finanční situace se stabilizuje, nebo jestli se jedná o dlouhodobý stav, který nás postupně připravuje o rezervy. O tom, jaká je správná výše rezervy a jak ji stanovit si řekneme v příštím článku.